Hledání skutečných pokladů. Tato romantická záliba se špetkou adrenalinu pohltila mnoho historických nadšenců. Můžou bloumat po malebné krajině. Toulat se v lesích a po polích. Být na čerstvém vzduchu. A při tom si hrát na pravého archeologa. Kdo nikdy nesnil o tom, že vyrazí na hon za pokladem? Nálezy některých hledačů, kteří se s nimi mnohdy veřejně chlubí, zároveň motivují ty ostatní. Někdy se totiž naleznou opravdové archeologické skvosty, jako jsou například mince, šperky, drahokamy, helmy, munice nebo třeba zbraně.
Jakou výbavu by si měl lovec pořídit?
Nejdůležitější a v podstatě jediná nutná výbava je detektor kovů. Ten je v dnešní době již cenově dostupnější než dříve Možná i díky tomu je toto hobby tak populární. Nejjednodušší detektor, který si můžete pořídit, se skládá z oscilátoru a cívky. Pokud se v dosahu cívky mihne elektricky vodivý kov, indukují se do něj vířivé proudy a vytvoří se střídavé magnetické pole. Přístroj tedy umožní najít i to, co by pouhému oku určitě uniklo.
Jaké zásady by měl lovec dodržovat?
· Vyhnout se zakázaným územím
Jsou určité lokality archeologického významu, ve kterých by hledači štěstí zkoušet neměli. Přesto se mezi lovci pokladů najdou i tací, kteří tento zákaz vědomě porušují. Říká se jim vykradači. Většinou mají k dispozici nadstandardní vybavení, kterým ostatní lovci nedisponují, a cíleně navštěvují zakázané oblasti. Je nutné podotknout, že se pohybují na hraně zákona.
· Hlásit nálezy
Detektoráři, jak se jim také říká, by naopak neměli zatajovat své úlovky a měli by své nálezy v ideálním případě dokonce konzultovat s archeology. Pokud toto pravidlo dodržují, vystupují pak jako jacísi amatérští archeologové a pomáhají dotvářet naši historii. Je také důležité si uvědomit, že všechny nalezené poklady připadají obci, v jejímž katastru byly nalezeny. Nalezne-li tedy lovec čirou náhodou truhlici zlaťáků, legálním způsobem určitě zbohatnout nemůže.
