Už odmalička bereme většinou jako naprostou samozřejmost, že se někde bydlí. U nás nám připadá docela normální, že bydlíme s rodiči někde v domě nebo bytě, a jsme zvyklí i na to, že třeba Rákosníček bydlí ve svém rybníčku, Křemílek a Vochomůrka v chaloupce z mechu a kapradí, maxipes Fík v boudě a hloupý Honza za pecí. Bydlení je podle nás prostě normální věc.
Ale když nad tím budeme chvíli uvažovat, určitě nám dojde, že bydlení žádná samozřejmost není. Zejména když nechceme zůstat celý život svým rodičům v jejich bytě na krku. Bytů nebo domů je spousta a každý z nás by si mezi nimi určitě vybral, ale dneska už se něco takového často nikomu ani nepřiděluje, ani nepropůjčuje. Dneska si musí každý sehnat svoje bydlení sám. A to je hodně velký problém.
Co když si chce někdo objekt k bydlení koupit? To aby měl balík peněz. Hodně velký a čím dál větší balík. Vždyť se jenom podívejte na ty ceny, za které se u nás něco podobného prodává a kupuje!
Když si chce někdo své bydlení aspoň pronajmout? I to samozřejmě jde, ale i tady jsou problémy. Ani nájemné nebývá nízké, a každý, kdo se takhle zabydlí, musí počítat s tím, že to není napořád. Že ho budou moci jednou vystěhovat, až bude takový objekt potřeba k jiným účelům, nebo že třeba nájemné postupně vystoupá tak vysoko, že už to bude neúnosné.
A tak stojí spousta lidí před dilematem, jak si nějaké to svoje bydlení zajistit. A z přemýšlení o nějakém řešení tady může často bolet hlava a slzet nejedno oko. Jelikož co často napadne lidi, když se zamyslí opravdu pořádně? Přece to, že si na svoje bydlení jen tak brzy nenašetří. A že se to asi dá vyřešit jedině půjčkou. jestli se tedy najde někdo, kdo by půjčil.
Když se tedy někdo zadluží, může bydlet a pak klidně i většinu života splácet. A když to nevyjde, pak musí žít, kde se dá. A je smutné, pro kolik z našich lidí je jediné dostupné řešení bydlení nádraží, ulice, park, kanál, teplovodní potrubí nebo prostor pod mostem.
