Jakkoliv již život sám svojí podstatou je jen cestou od vzniku k zániku, je třeba současně s tím také říci, že není cesta jako cesta. Sice se občas tvrdí, že všechny cesta vedou do Říma, ale to je spíše bonmot, která parafrázuje tvrzení z dob, kdy pozice katolické církve bývala natolik hegemonem světového dění, že všichni museli s kdejakou volovinou k papeži, nebo alespoň k jeho poskokům se žádostí o schválení. Tyto doby již naštěstí minuly. Alespoň v rozvinuté západní civilizaci. Hegemony dnešní doby se stala uskupení nadnárodních, převážně rodinných korporací nejvýznamnějších židovských boháčů, která ovládají svými penězi dění v celém světě, všude, kam dosahuje síla jejich peněz.
Cesty k zániku
Jedinec zpravidla cestou k zániku projde třemi obdobími života. Obdobím učení se, vývoje a rozvoje fyzického i duševního, pak takzvaným produktivním obdobím, které znamená práci (pokud ji člověk sežene) a obdobím po odchodu do důchodu, kdy se protrápí stařeckými nemocemi a materiálním nedostatkem k závěru svého žití.